Den 10 - Assisi - Trevi

Vyrážím po hotelové snídani kolem půl deváté. Čeká mě lehčí profil, za to 31 kilometrů. Proplétám se ospalými uličkami Assisi. 

První polovina dne se nese v smutném duchu. Už jsem si zvykl, že nejdu úplně sám a s holkami jsme si sedli. Teď mi fakt chybí a vlastně ani nevím proč. Zžírá mě myšlenka, že teď půjdu až do Říma úplně sám. Ale co, chtěl jsem to, mám to mít. Celé dopoledne to ve mě celé doznívá a snažím se to zpracovat 

Cesta vede zejména olivovými sady či malinkými osadami. Plynule a svižně postupuji a užívám si sluníčka. Vypadá to, že bude konečně teplo. Dokonce až tak, že sundávám nohavice od kalhot, poprvé na pouti.

Dorážím do nádherné historické vesnice Spello. Jen procházím. Za pár kilometrů dál je velké město Foligno. Jako jedno z mála v této oblasti leží na rovině. Není opravdu malé, tak nejdříve šlapu 3 kilometry po chodníku podél silnice do města a pak zase 3 kilometry z města. V centru stihnu ještě dát malý oběd, paniny a pivo. Slečna se mi omlouvá, že jim klasické lahvové došlo a nabízí mě nějaké lokální značky. Nakonec jedno vybírám, má v popisu pils, tak to bude asi v pohodě. Dostanu nakonec třetinku, je sice dražší, ale co už.

Na konci města vyrážím na nákup, je tu obchoďák. Jídlo zatím nepotřebuji, zaměřím se na kosmetiku. Respektive nějaký krém, mám jen chladící gel, tak něco potřebuji na ruce a obličej. Krém se mi daří najít poměrně rychle. V obchoďáku je toho na výběr plno. Kde ale narážím, je opalovací krém. Ten jsem přes veškerou snahu nenašel, tak to vzdávám.

Postupuji a pomalu se blížím k cílovému Trevi. Pár kilometrů před cílem na lavičce u kostelíčku sedí dva poutníci. Pouštím se s nimi do řeči. Jsou z Rakouska, od Innsbrucku a jdou z Assisi do Říma. Mají s sebou ale sedmiměsíčního psa, tak se dnes popovezli do Foglina autobusem a odtud jdou pěšky. Pes toho zatím tolik neujde. To asi opravdu ne, prohlížím si ho, spí. Nasdílím pár zážitků a loučím se. Třeba se v Trevi potkáme. Zaujalo mě, že nemají zatím ubytování, budou to řešit na místě. Myslím si o tom své, po zkušenostech z Gubbio radši aktuálně mám objednané tak dvě ubytování dopředu. Snažil jsem se i volat do některých klášterů. Třeba zde, v Trevi, jsou tři a všechny jsou zatím zavřené, není sezóna. Tak zatím postupuji skrze objednávky přes booking.

V Trevi dávám klasická dvě cílová piva. Na Montenegro nedojde, sám ho pít nebudu. Odpočívám a vzpomínám na holky. S drobnými obtíži se pak ubytovávám a po sprše a odpočinku vyrážím na večeři.

Sotva se usadím, vráží do dveří oni dva poutníci, co jsem potkal, Michael a Katrin, tentokrát bez psa. Přisedají si ke mě a společně povečeříme. Kromě toho, že na ně vyklopím některé svoje zážitky z pouti či něco o sobě, tak zjišťuji i něco o nich.

Provozují hotel kousek od Innsbrucku v horách a to jen v létě, od května do září. Což je práce bez jediného dne pauzy. A zbytek roku mají volno, tak cestují. Michael vypráví, že už byl před pár lety v Nepálu na celý měsíc. S časem tedy rozhodně problém nemají. Sem se dostali tak, že Katrin se učí italštinu, tak si ji chce na místě zdokonalit a k tomu jí fascinuje osoba Svatého Františka. A pak mají hlavně plno času, tak jsou zde. 

Vyměníme si kontakt s tím, že zítra dáme, pokud to půjde, večeři. Před odchodem objednávám Montenegro, chutná jim, takže asi mám další soupitníky. Ono to nebude s tou samotou tak zlé.

/fotogalerie/den-10/

Přidat komentář

Přehled komentářů

inPage - webové stránky s AI, doménawebhosting