Moje město, město židlí

Téma pro dnešní článek mě napadlo dnes při procházce po okolí svého rodného města. Žiju v něm od svého narození a mám jej rád. Na jednu stranu je tu vše, co pro přežití v moderním světě potřebujete, a co tu není, tak k tomu odtud není daleko. Pokud toužíte po velkoměstě, tak do Brna je to opravdu kousek, pokud po přírodě, tak jestli vám nestačí ta naše, tak na takovou Pálavu to není daleko. Židlochovice, tak se mé město jmenuje.

Jeho název je údajně odvozen od “zřídla”. Nicméně my sami používáme dosti často název Židle. Je to jen jakási zkratka oficiálního názvu. V roce 2018, v roce, kdy naše republika slavila 100. výročí svého vzniku, přišel jeden zajímavý nápad. Nápad, jak uctít toto výročí. Někdy na jaře byl spuštěn projekt Mě100 židlí. Tato slovní hříčka, spojení Židlí a 100. výročí, mě zaujala. Ambicí projektu bylo do dne oslav 28. října rozmístit po městě 100 židlí k uctění výročí. Zajímavé, co?

Zpočátku bylo cítit, že se do akce nikdo moc nehrne. Udělal se ale workshop na malování židlí a první kousky byly následně různě umístěny po městě. Tak bylo zaseto semínko zvědavosti a inspirace pro ostatní. Městský úřad a někteří jeho zaměstnanci tento projekt neúnavně podporovali. Zejména pak naše Milča. Snažila se o projektu mluvit, psát. Vzala si ho prostě za svůj.

Na sklonku léta nabrala akce na nebývalé intenzitě. Židle byly všude. Prostě taková galerie pod širým nebem. Co ale na tom bylo nejcennější? Že se objevovaly zcela spontánně. Lidé je vyráběli, barvili, tvořili unikáty. Zapojili se i podnikatelé, spolky, organizace. Svoje židle s tématickou výzdobou měla policie, zdravotní středisko, prodejna obuvi, vinárna, hospoda, škola, cykloprodejna (mimochodem, ta byla opravdu luxusní!), sokol ad. Některé měly i své minipříběhy. Pan Švaříček nechal vytvořit židli připomínající naši rozhlednu Akátová věž, kterou umístil v blízkosti městského úřadu. Prý pro ty, co jsou starší, a na rozhlednu už se nedostanou. Petr Jaroš, kamarád a spoluobčan bydlící kousek ode mě, mě jedno nedělní odpoledne či spíše večer lákal, ať mu pomůžu s instalací jeho židle. Taktéž připomínala rozhlednu. Měl v plánu ji na kotouči vyvést až k rozhledně a tam ji zabetonovat. Pomoc jsem mu odmítl, nějak se mi to nehodilo do časového plánu. Petr svůj záměr ale ještě v ten den zrealizoval a tak máme na Výhoně vedle rozhledny jednu krásnou židli.

Do projektu jsem se zapojil jinak. Začal jsem o něm vyprávět v práci. Pár kolegů to zaujalo, ale pak to na chvíli usnulo. Překvapení mě ale čekalo v polovině prázdnin. V práci jsem si připomínal 40. výročí svého bytí na tomto světě a k narozeninám jsem od kolegů dostal židli. Hezkou, ve firemních barvách, s názvem firmy na noze a s vypleteným sedátkem, které znázorňovalo kompas. Tento dar mě fakt hodně potěšil. Postavil jsem si židli hrdě před svůj dům. Tady ale nevydržela až do konce…

Přišel totiž konec prázdnin a s ním i 2. ročník letního setkání občanů na naší Dvořákově ulici. V rámci něj děti z naší ulice nabarvili několik židlí. Celý večer jsme v sousedském kruhu přemýšleli, kam židle dáme. Až před půlnocí jsem přišel s nápadem, pověsit je nad naši ulic. Netrvalo dlouho a už tu byly žebříky, lanko, nářadí a 5 židlí viselo před domem našeho starosty, kde se sousedské setkání odehrávalo. A to i moje židle. Ráno byl pohled ještě zajímavější, židle důstojně visely nad naší ulicí. A za pár týdnů se dostaly i na předvolební leták našeho starosty.

Pár dnů před vyvrcholením projektu jsme židle sundali a převezli je na náměstí, kde jsme je v blízkosti křižovatky zavěsili, připevnili na ně elektrické svíčky a přidali k nim i písmena s názvem projektu M Ě 1 0 0 h.

V den oslav se pak vystavily všechny přeživší židle na most a na každé se zapálila svíčka. Na akci se sešlo celé město, součástí byl i ohňostroj. Židle z naší ulice zavěšené na náměstí tomu hrdě přihlížely.

Zpětně vnímám tuto akci děsně pozitivně. Spojilo to občany a bylo radost chodit po městě a v podobě vystavených židlí obdivovat zejména originalitu některých kousků. A spojilo to opravdu všechny, dokonce se zapojili i bezdomovci, kteří občas nějakou židli vzali. A ta se pak za dva dny objevila na druhém konci města...

K celému projektu vznikl i hezký web, kde najdete mj. fotografie všech židlí: me100zidli.cz

Čím chci inspirovat?

Svým městem, jeho občany a příběhy. Přijeďte se k nám podívat, rád vás provedu.

Přidat komentář

Přehled komentářů

inPage - webové stránky s AI, doménawebhosting