Další pouť začala v portugalské Braze a vedla přes hranice až do Santiaga de Compostela. Tentokrát už nešlo tolik o hledání, ale o prožitek cesty – setkání s lidmi, rytmus kroků a radost z obyčejných dní na Caminu. Jaké to je, když už víš, do čeho jdeš, a přesto tě cesta znovu překvapí?
Začal poslední dubnový den, můj poslední v Santiagu, okořeněný setkání s dalšími poutníky z Židlochovic.
Dnešní den mě měl naplnit radostí a poznáním hloubky Camina. A taky jsem zažil výlet na konec světa, do Fisterra.
Přichází závěr mé pouti doprovázený masivním výpadkem proudu ve Španělsku.
Zpestřením předposledního úseku byla zacházka ke zdejší soutěsce a v cíli mě čekalo překvapení.
Šestý den na cestě už byl rutinní. Zase jsem měl příležitost se pobavit a seznámit s jinými poutníky.
Dnes jsem se zase trochu rozešel a zakonverzoval. Prostě krásný den na Cammino. I když bez sluníčka.
Dnešní den je krásný a slunečný. Navíc mě nečeká moc kilometrů. Tak si to pěkně užiju.
Dnes jsem se dostal již na území Španělska. Poutníků přibylo a já bojuji s puchýři.
Druhý den na cestě jsem si doslova užil, byť mě čekalo dlouhých 36,5 km.
Zážitky z prvního dne putování během velikonočního pondělí. Povedlo se mi zažít tyto svátky i s tradicemi na portugalském venkově.
Vision Quest je za mnou. Byl to velmi silný zážitek a zkušenost. Poznal jsem nové přátele a hlavně více sám sebe.
Jak to ale nakonec ovlivnilo mé další plány?
Dnes na mě čekal nádherný výlet. Přesouvám se do základního tábora.
Nastal čas, dnes ráno jsem vyrazil. Připadal jsem si jako poutnický mazák. Zabaleno jsem měl v pohodě za pár hodin, žádné velké přípravy.
Zase mě to táhne z domu...