Den 8 - Valdichiascio - Valfabbrica 

Na dnešek budu vzpomínat hodně rád. Po ránu nám paní domácí připravila snídani, pořád u toho byla zima, ale přes okno už pomalu prosvítaly nesměle sluneční paprsky. Na paní domácí bylo vidět, že svým domem žije, ukázala nám další pokoje. Ty jsou údajně studenější, což jsme jí museli potvrdit. Ale ani to nás nezahřálo. Před odchodem jsme se ještě dozvěděli o tom, že paní má soukromou sbírku s fotkami poutníků, kteří u ní bydleli a dorazili do Assisi. Tak jí z Assisi máme poslat fotku, pokud nám to nebude vadit. Tak určitě něco vymyslíme.

Vyrážíme. Nasazuji čepici i rukavice. Ještě je stále chladno. Na prvních metrech nás doprovází pes majitelky. Nakonec z toho byl víc než kilometr, snad se vrátil domů. Dorážíme k nějaké kapličce, těch tu potkáváme hodně. Těsně než jsme k ní přišli, tak jsem zahlédl další dva poutníky. U kapličky je zápisník a vidíme, že je tu zápis ze dneška od Andrei a Heidy. Tak to patrně budou tyto poutnice. To se po pár kilometrech potvrzuje. Chvíli byly zaskočeny, když jsem je oslovil jménem, ale rychle jim to došlo, jak jsem na to přišel. Dámy jsou někde ze severu Německa. Na cestě jsou už dva týdny, evidentně postupují pomaleji. 

Potkali jsme se u takového hezkého brodu. Má betonové stupně pro pěší a k tomu dokonce dvě lana na přidržení. To bychom měli udělat někde u nás, třeba na Cézavě.

Celý den se nesl dál v klidném duchu. Cesta vedla mimo města, žádné tu jednoduše nejsou. Chvíli do kopce, chvíli z kopce, chvíli široká cesta, chvíli zase pěšinka. Někdy bláto, jindy štěrk, asfalt jen trošku.

Z poklidného putování mě zaujal okamžik, kdy jsem míjel oslí výběh. Osel si zrovna naskočil na oslici a více radši nebudu komentovat.

Dnes jsme šli se Simone a Claudia víceméně pohromadě. Většinou jsem byl o pár metrů před nimi, ale šli jsme tentokrát vlastně spolu. Ještě jsem si to chtěl trochu užít, v Assisi dámy končí. Pak možná zase půjdu sám.

Dnes jsme opravdu ochutnali krásy Umbrie, zdejšího regionu. Kopečky, zajímavé stavby, nádherné výhledy do krajiny. Několikrát jsem se přistihl, jak se kochám s údivem okolní krajinou, krátce se zasním, užívám si prosluněného dne. Nasávám vůni zdejší jarní přírody...a smrad svého propojeného trička. Ten mě vždycky probudí ze snění a vrátí do reality.

Těsně před cílem ve Valfabbrica předháníme Andreu a Heidy. Byli jsme celou dobu před nimi a teď je to naopak. Dámy využili možnosti a lehce si cestu zkrátili. Ono to vlastně bylo opačně, oficiální trasa podle mapy je vlastně zacházka, patrně za lepšími výhledy a zajímavější trasou.

Celý den bylo krásně, chvílemi ale foukalo a pár kilometrů před cílem nás zastihla drobná přeháňka i s pár kroupami.

Dorážíme do cíle a zaměříme si to do prvního baru, uhasit žízeň. On to patrně je i bar jediný v této vesničce. Nakonec dáme každý tradičně dvě piva a k tomu jedno Montenegro. Doráží přitom i Andrea a Heidi a dávají si pivko s námi.

Při té příležitosti se poněkud mění energie, protože začíná jasně dominovat v konverzaci němčina. Přiznal jsem se, že mám z ní maturitu, tak mě dámy moc nešetří. Marně vysvětluji, že je to už 28 let a že toho už moc neumím. 

Rozcházíme se, mám ubytování pár metrů vedle baru. Domlouváme se na večeři v 7. Hledám ubytování, puntík na bookingu je sice vedle baru, ale adresa nesedí. Zadám proto do navigace správnou adresu. Výborně, je to jen 50 metrů. Vcházím na recepci hostelu, kde se potkávám se všemi čtyřmi dnešními poutnicemi. Tak máme nakonec stejné ubytování.

Vyrážíme na večeři. Jdeme do místní pizzerie, která je asi 30 metrů od hotelu. Je to tu opravdu malé, všude je to kousek. A pizzerie je možná také přehnané slovo, celkem se do ní vejde jen deset sedících.

Jdeme jen se Simone a Claudia. V tom vchází ještě jedna osoba. Jedná se o poutnici Petru. To jsem ještě v té chvíli nevěděl. Při vstupu do vesnice seděla někde při cestě a s někým německy hovořila. Úplně mě nedocvaklo, že putuje také. Jednak proto, že jsme ji nepotkali a kousek od ní parkoval obytňák, tak jsem se domníval, že patří k němu.

Zveme Petru ke stolu a začíná bujará konverzace v němčině. Moc se nechytám, zejména Petra mluví hodně rychle. Je zde na čtrnáct dní a také končí zítra v Assisi. Je z Rakouska z oblasti Lungau. Tak nějak si povídáme, spíše tedy poslouchám. 

Po večeři vyhecuji ještě skupinku na šláftruňk, do baru, na Montenegro. Rozcházíme se brzo, už v 9. Sice bylo krásně, ale máme za sebou všichni asi 26 kilometrů a je třeba si odpočinout. Zítra je to do Assisi už jen 14. Sraz máme ráno na baru v 9 na snídani. Vydáme se do Assisi společně.

/fotogalerie/den-8/

Přidat komentář

Přehled komentářů

inPage - webové stránky s AI, doménawebhosting