Začal poslední dubnový den, můj poslední v Santiagu, okořeněný setkání s dalšími poutníky z Židlochovic.

Dnešní den mě měl naplnit radostí a poznáním hloubky Camina. A taky jsem zažil výlet na konec světa, do Fisterra.

Přichází závěr mé pouti doprovázený masivním výpadkem proudu ve Španělsku.

Zpestřením předposledního úseku byla zacházka ke zdejší soutěsce a v cíli mě čekalo překvapení.

Šestý den na cestě už byl rutinní. Zase jsem měl příležitost se pobavit a seznámit s jinými poutníky.

Dnes jsem se zase trochu rozešel a zakonverzoval. Prostě krásný den na Cammino. I když bez sluníčka.

Dnešní den je krásný a slunečný. Navíc mě nečeká moc kilometrů. Tak si to pěkně užiju.

Dnes jsem se dostal již na území Španělska. Poutníků přibylo a já bojuji s puchýři.

Druhý den na cestě jsem si doslova užil, byť mě čekalo dlouhých 36,5 km.

Zážitky z prvního dne putování během velikonočního pondělí. Povedlo se mi zažít tyto svátky i s tradicemi na portugalském venkově.

Vision Quest je za mnou. Byl to velmi silný zážitek a zkušenost. Poznal jsem nové přátele a hlavně více sám sebe. 

Jak to ale nakonec ovlivnilo mé další plány?

Dnes na mě čekal nádherný výlet. Přesouvám se do základního tábora.

Nastal čas, dnes ráno jsem vyrazil. Připadal jsem si jako poutnický mazák. Zabaleno jsem měl v pohodě za pár hodin, žádné velké přípravy.

Zase mě to táhne z domu...

Trasa byla zajímavá a členitá a vedla italským venkovem.

Už zbývá si jen pořádně vychutnat Řím.

Řím dobyt

Takový obyčejný den

Pohodový den i s opalováním.

Nejzvláštnější poutnice.

Co mi to ten žaludek dnes dělá?

Dnes to byl takový pěkný nedělní výlet 

Krize.

Metro pro pěší, překvapení na trase.

Opět putuji sám

Loučení. První cíl je za mnou.

Přibližují se k Assisi a obdivuji krásy Umbrie.

Odpočinkový den.

Tento den jsem si vážně užil.

Další den na trase, potkám konečně nějaké poutníky?

Další den na cestě.

Tentokrát jsem si šáhl na dno.

Zážitky z druhého dne.

Něco o místě startu

Je to tu, vyrážím. A jak se mi cestovalo na start své pouti?

Celé to začalo někdy na konci léta, kdy jsem uvažoval, jakou další výzvu absolvovat. Opět jsem cítil, že je třeba si naplánovat nějaký čas pro sebe, pro takový malý restart.

Již před nějakým časem si mě našla myšlenka poutnictví. Ani nevím, kde se to vzalo, asi z vyprávění přátel či kolegů či to na mě někde vyskočilo na internetu, kde jsem si přečetl nějaký příběh. Začal jsem si v té věci něco zjišťovat, koupil jsem si nějaké knížky o putování do Santiaga de Compostela.

Celý tento příběh začal o loňských vánocích. Při přemýšlení, co své rodině darovat, jsem dostal nápad dát jim čas, který můžeme v rámci rodiny strávit spolu, tedy respektive naše mužská a ženská část zvlášť. Svoje ženy (manželku a dceru) vánoční dárek nasměroval na akci Královny a princezny. Mě a mého syna nasměroval původně jinam, ale protože to tak mělo být, tak nakonec jsme čas prožitý společně se synem strávili na úžasné akci Přechodový rituál pro chlapce a dívky.

Chcete vychovávat svoje děti ke společnenské odpovědnosti. Mám tu takový tip na dárek.

Dlouho jsem zase nic nenapsal. Stále nebyl ten správný moment a ten přišel teď. Přesně na konci léta. A že to bylo období, které jsem si náležitě užíval, tak tu mám hned několik zážitků ke sdílení. 

Je to už dlouhý čas, kdy jsem napsal svůj poslední článek. Přišla epidemie covidu, do toho moje zranění. Spousta času, kterou jsem mohl více strávit s rodinou a také přemýšlením o tom, co je to život, co tu dělám, co žiju, co chci v životě dosáhnou a po sobě zanechat.

Delší čas jsem si říkal, že by to chtělo napsat po dlouhé době nějaký zajímavý článek, příběh ze života, který má trošku “sílu”. Říkal jsem si, neřeš to, ono to přijde, život ti dá téma, které bude dobré nasdílet. Přišlo. I když jsem si to představoval poněkud jinak…

Nedaří se? Není třeba zoufat, že se něco neubírá  úplně tím nejlepším směrem. To tak v životě je. Hlavní je se z toho “neposrat” a být v souladu s tím, co v životě chci, se svojí vizí.

Možná si často v životě říkáte, že nemám čas, že nestíhám, stále se někam honím, jsem z toho unavený. Ano, toto je dnešní doba a uspěchaný svět. Nemáme čas se chvíli zastavit, užívat si radosti z žití.

Asi každý z nás zažil v životě situaci, kdy se necítí dobře. Je nesvůj. Nějak se mu nedaří a jeho počínání ho nenaplňuje, nebaví a nedává smysl. I já v životě mám tyto období, kdy to prostě není úplně ono, zmítám se ve vlastních myšlenkách a ne a ne se jich zbavit.

Dlouho jsem nic nenapsal. Nu což. I tak to v našich životech chodí. Ne všechny závazky dodržujeme. Pravda, pro toho, kdo má jako svůj největší talent Zodpovědnost, to nezní moc přívětivě. Ale tak to prostě je. Začalo léto a já nemám zatím tolik energie sázet sem spoustu mouder.

Asi jste v životě zažili okamžiky, kdy jste si řekli, že už by bylo dobré se do toho pustit. Dospěli jste do stavu, kdy cítíte, že je potřeba něco udělat, ale hledáte energii pro to začít. Nebo jste ji našli, ale za pár dní jste to vzdali. Usoudili jste, že na to nemáte...

Zajímavý nadpis, co myslíte? Možná teď odtajním jedno malé tajemství, jak se změnit či posunout v lepšího člověka. Nu usuďte sami. Mohla by to být pro vás hračka!

Při prvním sezení se svým duchovním rádcem, SIDem, jsem dostal takový zajímavý domácí úkol. Zněl jednoduše. Běž za svým otcem a řekni mu: “Tati, děkuji ti za život.” Kašli na to, co ti na to řekne, jakou budou reakce. Prostě běž a udělej to. Ukázalo se ale, že to zase tak jednoduchý úkol není…

Schválně. Zavřete oči a představte si, že jste se svým tátou a říkáte mu, že mu děkujete za život…. Zvláštní..?

Je poněkud zvláštní okamžik. Je noc a já tu popíjím pivko k 6. výročí vzniku naší firmy. Diskutuji s kolegy o všem možném a tu jeden kolega mi vrací knihu, kterou jsem zapůjčil před časem dnes už bývalému kolegovi. A to celé se rozproudilo ve velice zajímavé sdílení, které mám chuť okomentovat a popsat.

Jeden z prvních kroků v rámci mého životního “probuzení” bylo, že jsem začal více číst. Knížky, které mě inspirovaly a někam nasměrovaly. A k těm prvním patří knihy jednoho francouzského autora, kterého jsem si velmi oblíbil. Jmenuje se Laurent Gounelle.

Téma pro dnešní článek mě napadlo dnes při procházce po okolí svého rodného města. Žiju v něm od svého narození a mám jej rád. Na jednu stranu je tu vše, co pro přežití v moderním světě potřebujete, a co tu není, tak k tomu odtud není daleko. Pokud toužíte po velkoměstě, tak do Brna je to opravdu kousek, pokud po přírodě, tak jestli vám nestačí ta naše, tak na takovou Pálavu to není daleko. Židlochovice, tak se mé město jmenuje.