Někdy si říkám, že jsme v naší firmě tak trošku blázni. Dříči, snílci, kteří jedou na jakési pozitivní vlně. Jedním z okamžiků, kdy tu pozitivní energii z týmu cítím nejvíce, bývá výjezdní porada. Ta, která se uskutečnila 9-10. dubna 2019 byla tak trošku zvláštní.

Kdo mě zná, ví, že jsem takový aktivní. Miluji svoji rodinu, svoje město, svoji práci, svoje koníčky a vše tak různě mezi sebou spojuji a hraji si s tím. Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, že to je přesně to, proč jsem na tomto světě. Vize, která se mi vyjevila v dubnu 2016 v lese zní jasně: “Chci spojovat lidi a rozdávat při tom radost pro lepší svět.”

Jeden z mých příběhů se odehrál v září roku 2017. Již nějaký ten rok jsme pořádali u nás v Židlochovicích hody. Jelikož jsem místní patriot, starosta pořádajícího Sokola Židlochovice a kapelník dechové hudby Blučiňáci, tak je z toho jasné, že tato akce, spojující všechny moje koníčky, přátele či sousedy je něco, na co se těším a do čeho dávám během roku asi nejvíc energie. A právě hody roku 2017 to potvrdily dokonale.

Jedna ze zábav chlapů je se navzájem hecovat, sázet, vzájemně burcovat. Tak nějak to přirozeně patří k našemu mužství. Mezi chlapi to funguje naprosto přirozeně a pomáhá nám to být silnějšími a lepšími. Myslím, že je to hlavně chlapským egem, na které někdo lehce poťuká a vás to vyburcuje k čemukoliv. Naproti tomu u žen to nefunguje téměř vůbec. Nebyl bych to já, kdybych si to nezkusil na vlastní kůži. Pár pokusů vyhecovat k něčemu svou milovanou ženu se tak logicky minulo účinkem.

Loňský rok 2018 byl pro takové chlapské výzvy velice bohatý. Začalo to hned v lednu, kdy jsme se v práci potkali se Standou. Mezi námi to hecování funguje asi nejvíce, už jsme se vyburcovali navzájem k ledasčemu. To, že si po vánocích stoupnete na váhu a zjistíte, že už to číslo je fakt veliké, tak to zažila asi většina z nás. Občas to vede i k rozhodnutí, že od nového roku nějak začnete s hubnutím. A to se stalo Standovi, trojciferné číslo na váze ho dost vyděsilo. A hned po vánocích přišel do práce s osobní výzvou, že do svých narozenin, které má těsně před vánoci, shodí 10 kg, tedy dostane váhu na maximálních 90 kg. A inspirován jedním bývalým kolegou k tomu zároveň dodal, že pokud to nesplní, tak pošle 10000 Kč na charitu...

Jsou to tak 3 roky, kdy jsem více přemýšlel, jak si svůj život udělat radostnější. Člověk se tak nějak plácá životem a říká si, že jako dítě se přece mnohem více usmíval, užíval si život, radoval se.

V té době jsem se poznal se SIDem, svým koučem. Ten mě naťukl a odkryl pro můj život zcela klíčovou myšlenku. Co do světa dáváš, to dostaneš. Je to vlastně zákon akce a reakce. Od té doby jsem se na to zaměřil a funguje to opravdu všude okolo nás. A protože jsem v té době cítil, že mi v životě chybí radost, tak mi to otevřelo cestu, co s tím udělat.

Co jsem se v té době také naučil a dodneška se podle toho řídím a chovám, že pokud chcete něco v životě změnit, tak začněte hned! A pomaličku a pravidelně...

Cítíš se v životě bez energie? Chybí ti šťáva? Hledáš odpovědi na nejpodstatnější otázky svého života? Vydej se na Cestu vlka. Je to úžasná a přitom zcela přirozená forma, jak se nabít, pochopit sám sebe a posunout někam dál. Můžu vřele doporučit.

Je zima roku 2019. Takové šedé období v mém životě. Okolo mě se děje spousta věcí a změn a já jen přihlížím a přemýšlím, jak se k nim postavit, uchopit je. Asi nejvíc je jich v mé milované firmě. Odchází od nás dlouholetý kolega a hlavně kamarád Standa, s kterým pracuji nepřetržitě od roku 2007, odchází týmlídr Michal, Tomáš ad. Můj tým investor připojil do druhé firmy a vše se to událo v takovém fofru a kalupu, že jsem nestačil ani polknout a jen se babral v přehršli provozních záležitostí, které s tím souvisely. A do toho se rozhodla to zabalit naše Kačka, srdce celé firmy. Na nostalgii a slzy není čas, vše to sviští neřízeně dál. Je mi jasné, že je potřeba to přijmout a jít dál, ale pořád je to takové bez energie, bez elánu. Přežívám jen díky pravidelnému meditačnímu cvičení a chvílích, kdy se snažím totálně vypnout. Jen jich není stále nějak moc a cítím, že to nestačí.

A náhle, v tomto šeru, píše Krišot, spolužák z výšky, který již léta pomáhá lidem s jejich rozvojem a se kterým jsem se ke konci loňského roku setkal při společném tvoření. Nechceš přijet na Cestu vlka? Termín mám neuvěřitelně volný, nabídka lákavá, neváhám, něco mi říká, tam musíš hochu vyrazit...