Epilog – židlochovická tečka

Začal poslední dubnový den, můj poslední v Santiagu. Ráno vstávám a vyrážím už s batohem do kavárny na snídani. Zaplatím – a tu na mě přes sklo ťuká známá tvář. Stojí tu tři poutníci z mých rodných Židlochovic. To je ale shledání!

Upřímně – je a není to náhoda. Náhodou je, že jdou Camino zhruba ve stejnou dobu jako já. Dozvěděl jsem se o tom těsně před odjezdem do Portugalska. To, že jsme se potkali, tomu jsem už poměrně hodně napomohl.

Paralelně s tímto setkáním se totiž koná ještě jedno. Během svého už víc než třítýdenního pobytu jsem se rozhodl strávit čas se svou milovanou ženou. Dnes za mnou má přiletět – a datum souvisí se skupinou poutníků z Židlochovic. Ti si stanovili pevné datum odletu z Porta na pátek 2. 5. Původně měli jít pouť ve čtyřech. Bohužel jeden z nich kvůli zdravotním důvodům neodjel, ale chtěl využít zakoupenou zpáteční letenku a strávit dva dny v Portu. Se skupinou se měl spojit 30. 4., tedy dnes. A tak dnes letí společně s mou ženou do Porta.

Vyrážíme ve čtyřech směrem ke katedrále. Pro mě je to už rutinní cesta. Jdeme po Caminu Francés, které zbylá trojice absolvovala. Mají za sebou dvanáct dní cesty a 290 km – a na tom posledním mám tu čest je doprovodit.

Jsme tu. Náměstí je skoro prázdné. Fotíme se a přesouváme se ke kanceláři pro vydání testimonia, compostely. Doprovází nás mladá pohledná Maďarka. Chtěla se vyfotit a poradit, kde je kancelář – tak jde s námi. V devět hodin se otvírá. Už je tu malá fronta, ale ta s otevřením dveří mizí. V úřadu je odhadem tak deset přepážek, takže to jde rychle. Já čekám venku a pozoruji. Míjí mě jeden pár, který jsem opakovaně potkával. Myslel jsem, že jsou z Portugalska – ukázalo se, že to byli Holanďané.

Po vyřízení formalit jdeme projít město. Hned za rohem nás čeká milé setkání – potkáváme děvčata ze Slovenska. Seznamuji obě skupiny, smějeme se. Prý bych mohl dělat průvodce poutníků v Santiagu, koho všeho tu prý znám! Slovenky jsem viděl tady naposledy.

Po krátkém zastavení v kavárně se loučím i se židlochovickou skupinou. Míří na polední mši, já na autobus do Porta. Oni jedou až později odpoledne.

Opouštím Santiago. Bylo tu krásně. S mým odjezdem začíná pršet.

V Portu na letišti se setkávám se svou milovanou ženou. Pár dní budeme trávit ve vinařské oblasti Douro a zbytek v Portu.

Večer se zbavuji poutnického strniště na své tváři a tím symbolicky ukončuji své letošní poutnické dobrodružství. Bude na co vzpomínat.